Informace o šikaně

Šikanování je jakékoliv záměrné chování, jehož cílem je ublížit, ponížit, ohrozit nebo zastrašit jiného. Většinou bývá dlouhodobé a opakované. Pro šikanu je typický naprostý nepoměr sil. Nemusí jít jen o fyzickou sílu, ale i o sociální vlivy. Případně jiné schopnosti, v nichž má agresor navrch. Mocnější vždy zneužívá slabšího, který se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemůže bránit. 

Všímejte si psychických i fyzických útoků

Fyzické projevy šikany:

• bití oběti
• tahání za vlasy
• škrcení
• kopání do oběti
• omezování pohybu (odepření vstupu do třídy, zavírání na záchodech)
• osahávání
• ničení oblečení nebo majetku oběti atd. 

Psychické projevy šikany:

• zastrašování
• vyhrožování
• urážky
• ponižující přezdívky
• posměšky
• nadávky
• rozšiřování pomluv
• izolování oběti

Nejde o problém jednotlivců. Šikana narušuje vztahy v celé skupině.

Na šikanu je třeba pohlížet jako na onemocnění celé skupiny. Projevuje se totiž v prostředí, které šikanu umožní a toleruje ji. Na jedné straně stojí iniciátor šikany -  agresor. Na druhé straně oběť - ten komu je ubližováno. Třetím účastníkem šikany jsou přihlížející, svědci, kteří mají na ukončení šikany velký vliv. Když se šikana neřeší, často se přidají na stranu agresora.  

Jak rozlišíte šikanu od škádlení?

Při škádlení panuje mezi aktéry vyrovnaný poměr sil. Je zábavou pro obě zúčastněné strany. Šikanou se baví jen agresor, když oběti způsobuje bolest a ponížení.

Na šikanu je třeba pohlížet jako na onemocnění celé skupiny, jde o celkovou poruchu vztahů ve skupině. Šikana se projevuje vždy v nějakém prostředí, které šikanu umožní a toleruje ji. Iniciátorem šikany je agresor. Na druhé straně stojí oběť, ten komu je ubližováno. Třetím účastníkem šikany jsou přihlížející, svědci, kteří mají při zastavení šikany velký vliv a při neřešící se šikaně se často přidávají na stranu agresora. Dlouhodobě je šikana nebezpečná tím, že posouvá normy všech členů ve skupině. Učí je, že bezpráví a agresivní chování je normální.

Agresoři: jejich motivace a základní charakteristiky

Motivace agresorů se liší. Může ji posilovat žárlivost, zahánění nudy, upoutání pozornosti nebo snaha odlákat pozornost od vlastních nedostatků. Pro zjednodušení se často pracuje s vymezením tří základních typů: 

„Hrubián“

Impulzivní, s kázeňskými problémy, narušeným vztahem k autoritám. V jeho rodinném prostředí se často objevuje násilí. Šikanuje tvrdě, vyžaduje absolutní poslušnost, zastrašuje.

„Slušňák“

Kultivovaný projev, sociálně zdatný žák, který může být „prodlouženou rukou“ učitele. V rodině se často uplatňuje důsledný, náročný přístup bez lásky. Šikanuje cíleně a rafinovaně. Ve skrytu, beze svědků.

„Srandista“

Optimista, zábavný, sebevědomý, oblíbený a vlivný. Potřebuje pozornost, kterou si zajišťuje různými zlomyslnostmi vůči obětem. V rodině dlouhodobě nedochází k uspokojování základních duševních potřeb. Šikanuje pro pobavení sebe i ostatních. Touží po pozornosti a obdivu.

Oběti: nejohroženější skupiny žáků

Obětí se může stát prakticky kdokoliv. K rizikovým faktorům a projevům chování oběti patří:

• jakákoli odlišnost žáka
• příliš ochranitelská výchova – „mamánci“
• sociálně neobratní či emočně labilní žáci
• výjimeční a nadaní žáci
• žáci s náboženským vyznáním či alternativním životním stylem
• zdravotně, psychicky handicapovaní
• žáci z minorit nebo ze sociálně znevýhodněného prostředí
• noví žáci v kolektivu

Svědci / přihlížející: nejčastější postoje skupiny

I svědek šikany si může odnést podobné trauma jako oběť. Ve skupinách, které jsou zasažené šikanou, mohou přihlížející projevovat podobné chování nebo rysy: 

• skupiny se pohybují od ustrašeného nesouhlasu, přes nezúčastněnost až po souhlasný postoj; případně aktivní účast 
• pokusy o šikanování se jich nedotýkají – utrpení spolužáka jim nepřijde dostatečné, proto neprojevují soucit
• s ubližováním spolužáků nesouhlasí, ale nemají snahu mu zabránit
• pokud mají výhrady, doprovází je velký strach, že agresor začne ubližovat i jim

Z odborného hlediska se šikana fázuje do pěti stádií. 

1. První stádium začíná vyčleňováním slabších jedinců. Testují se hranice a vytipovávají oběti. 
2. Postupně přitvrzují cílené útoky na jednu oběť (či malou skupinu obětí). Vytváří se hierarchie vlivu a moci.
3. Skupina se víc uzavírá vůči autoritám. Normou je “nebonzovat”. 
4. - 5. V posledních dvou stádiích se zvyšuje krutost agresorů. Násilí se stává normou a agresoři ztrácí zábrany. Funguje striktní rozdělení rolí na “mocné a bezmocné”.

Pro řešení je klíčové určit v jakém stádiu se šikana nachází. Zda na počátku, nebo už v pokročilé fázi. Pokročilé stádium šikany nemůžete jako učitel řešit bez další pomoci. Všímejte si těchto kritérií:

Doporučený postup pro řešení šikany najdete tady a podrobněji je rozpracován v metodickém pokynu MŠMT. 

Konkrétní postup by měla mít vaše škola zpracovaný

• jako přílohu Preventivního programu školy
• v Krizovém plánu
• ve Strategii předcházení školnímu neúspěchu, šikaně a dalším projevům rizikového chování

Na šikanu nezůstávejte sami. Informujte vedení

Jako třídní učitel můžete situaci konzultovat s pedagogickým sborem. Vždy byste měl/a informovat vedení školy a požádat o pomoc školní poradenské pracoviště:

• školní metodik prevence
• výchovný poradce
• školní psycholog
• speciální pedagog

Pomoc hledejte i mimo školu

Přizvěte na pomoc odborníky, kteří se tématem profesně zabývají. V počáteční fázi klidně jen na konzultace. Při pokročilé šikaně už budete potřebovat užší spolupráci. Vždy hledejte takové lidi, kteří mají s řešením šikany ve vašem regionu praktické zkušenosti. Můžete se obrátit na:

• pedagogicko-psychologické poradny
• střediska výchovné péče
• oddělení sociálně-právní ochrany dětí a mládeže
• neziskové organizace nabízející preventivní služby pro školy a školská zařízení
• dětské psychology

Konzultujte i s pracovníky Linky pro rodinu a školu, nebo využijte odborníky, kteří nabízí pomoc se školní šikanou.

1. Odhadněte závažnost onemocnění skupiny
2. Zjistěte informace od obětí a spolužáků
3. Najděte vhodné svědky
4. Proveďte individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky
5. Chraňte oběti šikany
6. Proveďte rozhovor s agresory, případně konfrontaci mezi nimi
7. Svolejte výchovnou komisi
8. Spolupracujte s rodiči oběti i agresorů
9. Rozeberte situaci se třídou, dále sledujte a pracujte se vztahy

Webové stránky a online dostupné zdroje:  

• web Minimalizace šikany  
• blog Linky bezpečí
• Metodický pokyn ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních

Literatura:

• Kateřina Vágnerová: Minimalizace šikany - praktické rady pro rodiče
• Michal Kolář: Bolest šikanování
• Michal Kolář: Nová cesta k léčbě šikany