Informace o šikaně

Šikanování je jakékoliv záměrné chování, jehož cílem je ublížit, ponížit, ohrozit nebo zastrašit jiného. Takové chování je většinou dlouhodobé a opakované. 

Pro šikanu je typický naprostý nepoměr sil. Nemusí jít jen o fyzickou sílu, ale i o sociální vliv nebo jiné schopnosti, v nichž má agresor navrch. Mocnější zneužívá slabšího člověka, který se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemůže bránit. Může mít formu psychických a fyzických útoků.

Charakteristické projevy šikany:

K fyzickým (tělesným) formám patří například:

• bití oběti
• tahání za vlasy
• škrcení
• kopání do oběti
• omezování pohybu (odepření vstupu do třídy, zavírání na záchodech)
• osahávání
• ničení oblečení nebo majetku oběti atd.

Mezi psychické (duševní) formy řadíme:

• zastrašování
• vyhrožování
• urážky
• ponižující přezdívky
• posměšky
• nadávky
• rozšiřování pomluv
• izolování oběti atd.

Šikana ovlivňuje vztahy v celé skupině

Na šikanu je třeba pohlížet jako na onemocnění, které narušuje vztahy v celé skupině. Projevuje se vždy v prostředí, které šikanu umožní a toleruje ji. Na začátku je agresor, proti němu stojí oběť - ten komu je ubližováno. Třetím účastníkem šikany jsou přihlížející, svědci, kteří mají na její průběh také velký vliv. Pokud se šikana neřeší, často se přidávají na stranu agresora.

Jak rozeznáte šikanu od škádlení

Při škádlení panuje mezi aktéry vyrovnaný poměr sil. Je zábavou pro obě zúčastněné strany. Šikanou se baví agresor, ale oběti způsobuje bolest a ponížení. 

Když se vám dítě svěřuje, věnujte jeho sdělení veškerou pozornost a čas. Pokuste se zajistit bezpečné prostředí. Vyjádřete mu podporu a zdůrazněte, že ho berete vážně. Oceňte odvahu, že se vám dokázalo svěřit.

1. Povzbuďte ho a ujistěte, že mu chcete pomoci. Zdůrazněte, že uděláte všechno pro to, abyste zajistili jeho bezpečí a tento slib opravdu dodržte.
2. Pokuste se citlivě zjistit podrobné informace o situaci. Netrvejte ale na zodpovězení všech vašich otázek. Respektujte, pokud dítě na něco odpovědět nechce. Citlivě se zajímejte o informace typu: co, jak dlouho, kde, kdo byl přítomen atd.
3. Poslouchejte dítě až do konce I když uslyšíte věci, které se vám nelíbí a cloumají s vámi emoce, ovládněte se. Je velmi důležité, abyste dítěti naslouchali. Nesnažte se hledat rychlá řešení, která by situaci mohla ještě zhoršit.

Dítě v žádném případě nevyslýchejte

Nezapomínejte, že nejde o výslech. Všechny otázky pokládejte uvážlivě. Důležité je, abyste s dítětem vytipovali svědky - takové účastníky, kterým dítě důvěřuje a mohli by mu pomoci. Zjištěné informace si zapište.

Nejdůležitější je zajistit dítěti ochranu a podporu

Zvažte, jaké konkrétní kroky chcete podniknout. Plánujte je společně s dítětem. Ochranu můžete dítěti zajistit např. 

• krátkodobou absencí dítěte ve škole
• požádáním pedagogů o dozor ve třídě
• pravidelnými rozhovory s dítětem
• krátkou změnou prostředí (odjet na chatu, k prarodičům apod.)

Uznáte-li to za vhodné, nestyďte se vyhledat odbornou pomoc - odborníky nebo instituce, které se problematikou šikany zabývají.

Dítě, které prožívá šikanu, má velký strach. Oběť se obává, že se útoky agresora po “vyzrazení” ještě vystupňují. Dítě se raději buď nikomu nesvěří, nebo brání rodičům, aby vyhledali potřebnou pomoc. 

Nejdříve dítěti vysvětlete, proč je šikanu nutné řešit: situace není fér, vše se může zhoršit, agresor si může najít další oběť. V další fázi usilujte o to, aby se dítě zbavilo pocitu, že si za šikanu může samo. Opakujte mu, že nikdo nemá právo nikomu jakkoliv ubližovat. 

Nejčastěji se vám dítě nedokáže svěřit, protože:

• situaci vnímá jako neřešitelnou, protože šikana dokáže v dítěti vyvolat bezmoc
• dítě má strach z odplaty nebo tvrdších útoků agresora
• oběť si myslí, že i dospělí ho odsoudí, že je slabý a neumí se bránit
• nechce se vracet k ponižujícím prožitkům
• dítě, které je šikanované, se může cítit sociálně izolované; může mít pocit, že se o něj nikdo nezajímá a že mu nemůže nikdo rozumět
• dítě má strach z odmítnutí vrstevníků; bojí se, že ztratí podporu svých kamarádů a že v jejich očích bude za “slabocha”

Šikanují vaše dítě žáci školy, do které dochází? Pak byste se měli na školu ihned obrátit. Případy šikany svých žáků je škola vždy povinna řešit.

Nesnažte se ale tento problém řešit na třídní schůzce. Nikam to nepovede. Rodiče agresorů budou dítě bránit, mohou vše bagatelizovat a celá situace se snadno obrátí proti vám.

Kontaktujte učitele, metodika prevence nebo pracovníka, kterému důvěřujete

Můžete si vybrat, na koho se ve škole obrátíte. Doporučujeme kontaktovat třídního učitele, který mívá o třídě a jejím klimatu největší přehled. Často ví, co se v ní aktuálně děje. Jestli nemáte s třídním učitelem dobrý vztah nebo dobré zkušenosti, obraťte se na jiného odpovědného pracovníka školy. Třeba na školního metodika prevence, výchovného poradce nebo jiného učitele, ke kterému máte důvěru.

Schůzku si domluvte předem. Vyražte na ni ideálně bez dítěte

Sjednejte si s pedagogem termín schůzky, aby měl dostatek času se vám věnovat. Zkuste dorazit v páru - matka i otec, abyste se mohli podpořit. Zvažte, zda bude schůzka přínosná i pro vaše dítě. Pravděpodobně s vámi budou cloumat emoce (strach, naštvání apod.), ale snažte se schůzku zvládnout v klidu. 

Na schůzku se pečlivě připravte

Předejte učiteli všechny informace a důkazy, které máte k dispozici (fotky, print screeny obrazovky, pokud byla šikana doprovázena útoky přes telefon či sociální sítě atd.). Shrňte nejdůležitější fakta:

• kdo mu ubližoval
• kde k tomu došlo
• jakým způsobem
• jak dlouho je dítěti ubližováno
• informace o svědcích

Vyžádejte si informace o dalším postupu školy

Zajímejte se zejména o to:

• jak bude vyšetřování probíhat 
• jak ochrání vaše dítě
• jak vás škola bude informovat o průběhu řešení situace
• jak bude vypadat náprava vztahů ve třídě

Ze schůzky máte právo požadovat zápis. Hned na začátku o něj učitele požádejte.

Jakmile škola, resp. učitel, přijme vaše oznámení o podezření na šikanu, je povinen informovat vedení školy a začít jednat. Situaci většinou řeší se školním poradenským pracovištěm (školním metodikem prevence, výchovným poradcem nebo školním psychologem). Škola by se měla nejdříve rozhodnout, zda bude šikanu vyšetřovat sama nebo požádá o pomoc odborníky.  

Každá škola má zpracovaný postup, jak šikanu řešit

Řídí se několika závaznými dokumenty - školskými zákony, vyhláškami, metodickými pokyny. Každá škola má zpracovaný Preventivní program školy a Krizový scénář k řešení šikany. Zároveň má k dispozici Metodický pokyn MŠMT k prevenci a řešení šikany.

Mějte ale na paměti, že každý případ šikany je jedinečný a ovlivňují ho různé faktory. Např. jestli dokáže škola najít důvěryhodné svědky; v jakém stádiu se šikana nachází - počáteční nebo pokročilé; jak spolupracují rodiče oběti a agresora apod. 

Při vyšetřování nedávejte souhlas s přímou konfrontací oběti a agresora

Oběť před agresorem často odmítá či nezvládne vypovídat. To může vést k prohloubení šikany. 

Když škola nechce případ šikany řešit, obraťte se na zřizovatele nebo policii

Postup školy si pečlivě dokumentujte. Pokud vedení školy opakovaně odmítá situaci prošetřit, nebo jsou její postupy zcela odlišné od výše uvedeného postupu, požádejte o pomoc: 

• zřizovatele školy
• Českou školní inspekci
• OSPOD (orgán sociálně právní ochrany dětí)
• Policii ČR

1. Jděte vzorem. Odmala projevujte dítěti ve vztahu soucit a respekt Ujistěte se, že vaše dítě vyrůstá v láskyplných a respektujících vztazích. To je nejefektivnější způsob, jak ho ochránit před šikanou a zabránit, aby samo šikanovalo. Výzkum opakovaně potvrdil, že fyzické tresty souvisí s šikanujícím chováním.
2. Demonstrujte dítěti sebevědomé chování a respekt k druhým Myslete na to, že vaše dítě pozoruje a kopíruje vaše chování ve vztahu k dalším lidem.
3. Učte své dítě sociální dovednosti Agresoři si vybírají děti, které považují za zranitelné. Ukazujte proto dítěti, jak se zapojit do kolektivu. Naučte ho:
   • jak se zapojit do hry na hřišti
   • jak se představit druhému dítěti
   • jak k sobě pozvat kamaráda
   • jak se sám sebe zastat: “hele, přestaň”; “nesahej na mě”; “nelíbí se mi, jak mi říkáš”; “nikomu se neubližuje”
4. Mluvte s dítětem o šikaně Povídejte si o tom, co to je; jak se projevuje a jak má reagovat, když někdo začne s provokováním nebo ubližováním. Vysvětlete dítěti, že cílem agresora je snaha vyprovokovat reakci, díky které pociťuje moc. Ve chvíli, kdy dítě ukáže své emoce, dosáhne agresor svého. Zdůrazněte, jak je důležité pokusit se na provokace nereagovat a vzdálit se z agresorova dohledu. Podporujte ho, aby se nebálo požádat o pomoc. 
5. Učte dítě, jak zasáhnout a šikaně zabránit z pozice svědka Studie ukazují, že svědci dokáží ve více než polovině případů šikanu zastavit. Svědek se může oběti zastat. Dejte dítěti návod, jak se má v takové chvíli zachovat.
6. Máte-li podezření na šikanu, neváhejte zasáhnout. Bránit vaše dítě před agresivními útoky je vaše právo i povinnost.

Když zjistíte, že je vaše dítě svědkem (přihlížejícím) šikany, řešte to. Svědci šikany si odnáší podobné následky jako oběť: pocit ohrožení, nedůvěra k ostatním, agrese jako norma chování. Pokud se dozvíte, že ve třídě vašeho dítěte probíhá šikana, jednejte. 

Pomozte mu ji oznámit

Zajímejte se, jak škola s danou třídou pracuje a zda se někdo zajímá i o svědky. Pokud ne, požádejte školu o nápravu.

Pozorně dítěti naslouchejte

Když se vám svěří, že je možným svědkem šikany:

• věnujte mu veškerou pozornost
• naslouchejte mu
• oceňte ho za odvahu, se kterou vám informace sděluje
• ujistěte ho, že jeho sdělení neberete na lehkou váhu a že mu budete oporou

Myslete na to, že je pro něj celá situace velmi obtížná

Agresoři často svědky označují za “bonzáky”. Proto dítě podpořte při předání informací. Vysvětlete mu, že nejde o žalování, ale o pomoc ostatním. Ujistěte ho, že mu se vším pomůžete, protože dospělí mají větší možnosti, jak situaci řešit.

Podezření, že vaše dítě někomu úmyslně ubližuje, si většinou vyslechnete od ostatních. Nejčastěji právě od školy. Přijmout tuhle informaci není lehké. První reakce bývá přirozeně plná emocí a často dochází k rychlému odmítnutí. Faktem ale zůstává, že se dítě může chovat doma úplně jinak než ve škole.  

Ukažte dítěti, že jeho chování neschvalujete. Buďte mu ale oporou

Dostáváte se do nepříjemné role. Musíte dítěti sdělit, že s jeho chováním nesouhlasíte, ale že mu pomůžete situaci řešit. Ujistěte ho, že ve vás neztrácí oporu. Pomozte mu nést tlak, se kterým se během vyšetřování situace setká. Dejte si ale pozor, aby si vaši podporu nevysvětlilo tak, že jeho chování schvalujete.

Při vyšetřování spolupracujte se školou i s dítětem

Pomozte svému dítěti přiznat se a průběžně ověřujte, jak se s celou situací vyrovnává. Důležité je, aby se omluvilo oběti, případně jejím rodičům. Způsob a přesnou formulaci omluvy hledejte společně. Posilujte jeho psychiku, aby se dokázalo s následky svého chování popasovat. 

Své dítě neomlouvejte

Jeho agresivita by se mohla stupňovat a časem se obrátit i proti vám. Dítě v roli agresora potřebuje pomoci. Nebojte se obrátit na odborníky. Během vyšetřování šikany máte vy i vaše dítě právo na slušné a etické zacházení. 

Jak se šikana agresorů řeší

Škola může udělit agresorovi kázeňské opatření, které určuje její školní řád. Nejčastěji je to důtka třídního učitele nebo ředitele školy, případně snížená známka z chování. Střední školy mohou agresora vyloučit ze studia. V závažnějších případech je škola povinna kontaktovat orgán sociálně právní ochrany dětí nebo Policii ČR. Ty uplatňují další výchovná či trestní opatření.

Webové stránky a online dostupné zdroje:  

• web Minimalizace šikany  
• blog Linky bezpečí
• web Aha rodičovství  
• Metodický pokyn ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních

Literatura:

• Kateřina Vágnerová: Minimalizace šikany - praktické rady pro rodiče
• Michal Kolář: Bolest šikanování
• Michal Kolář: Nová cesta k léčbě šikany