Jak jako rodič mohu předcházet šikaně

Komunikace s vlastními dětmi nemusí být vždy jednoduchá. Zejména když přijde puberta a dítě rozhovory s vámi omezuje na minimum. Důvodem bývá stud, pokles autority rodiče i větší touha sdílet život s vrstevníky.

Na otázky “Tak co, jak bylo ve škole?; Jak ses dneska měl?”, většinou zaznamenáte odpovědi jako: „Dobrý“; „V pohodě“; „To neřeš“; „Nic se neděje“; „Jako vždycky“ a podobně. Tyto odpovědi často stačí. Ujistí vás o tom, že je asi všechno v pořádku. Ale opravdu tomu tak je?

Za jednoduchými a rychlými odpověďmi se může skrývat i strach, nejistota, obava z vysvětlování nebo nepochopení. Ne vždy je to jen nechuť s vámi právě teď mluvit.

Jak zařídit, aby vás dítě v rozhovorech „neodbývalo“ 

Mluvte se svým dítětem. Každý den si vyhraďte 15 minut na nenucenou konverzaci. Aby se dítě dokázalo svěřit, potřebuje mít s rodičem vybudovaný kvalitní vztah. Jeho udržování a prohlubování vyžaduje čas a trpělivost. Nenechte se odradit prvními neúspěchy, kdy dítě není ihned sdílné.

Komunikujte opravdově

Projevte opravdový zájem o život dítěte a o témata, které s vámi sdílí: jeho zájmy, kamarády, úspěchy i neúspěchy. Mluvte s dětmi o zážitcích od útlého věku. Podpořte otevřenou komunikaci tím, že se s nimi podělíte o vlastní zážitky a prožitky. Např.: „Dnes jsem zažila v práci..."; "Zítra mě v práci čeká..."; "Zítra se moc těším...".

Vždy si na rozhovor udělejte čas a prostor

Mluvte klidně a bez rušivých podnětů. Zkuste si najít pravidelnou společnou činnost: příprava jídla, společné snídaně, večeře, mytí nádobí. Mluvte s dítětem o svých pocitech. Např.: “Jsem rozzlobená, když tohle slyším…”; “Mrzí mě, když…”; “Jsem smutná z toho, že …”; “Udělalo mi radost, když…“.

Naslouchejte aktivně

Nehodnoťte vše, co vaše dítě říká. Neskákejte mu do řeči a nebojte se doptat na to, co vám dítě říká: "To zní zajímavě, co říkáš. A jak to konkrétně vypadalo?", "Co jste dělali?", "Rozumím tomu dobře, že jste..."

Důvěřujte

Důvěra je zásadní. Neznamená to ale slepě věřit všemu, co vám dítě říká. Je ale důležité jeho sdělení nijak neshazovat. Důvěra znamená víru v to, že se ze svých chyb poučíme a příště se budeme snažit jednat lépe.

Podporujte a oceňujte

Podpořte své dítě ve sdílení, např.: „Rád/a si poslechnu, co jste dnes s ... podnikali.", "Zajímá mě, jak ses měl." Můžete mu sdělovat i své příběhy. Vlastně je občas dobré, když s vyprávěním začnete sami, např. “Já jsem dnes v práci/s kamarádem zažil/a..."

Oceňte dítě za to, že s vámi mluví i za to, co vám říká. Např. „Jsem rád/a, že mi to říkáš.“. Vyhýbejte se ironii a znevažování jeho sdělení.

Vzájemně se respektujte

Nechte jeden druhého otevřeně vyjádřit svá přesvědčení a pocity. Bez obavy z odmítnutí. Přijímejte, co vám dítě říká. Nemusíte s ním vždy souhlasit, ale dávejte najevo, že berete jeho pocity na vědomí. Např.: “V tomhle s tebou nesouhlasím, ale chápu, že jsi jednal v rozrušení. Příště bys to mohl zkusit třeba udělat ...”.

Nebojte se mluvit i o náročných věcech

Dítě díky tomu zjistí, že i vás se týkají nepříjemné věci a umíte o nich hovořit. Ukážete mu, že se na vás může s důvěrou obrátit, až se mu bude něco dít.

Pozor ale na zavalování problémy

Vaše dítě není tím, na koho byste měli všechno „sypat“. A už vůbec ne po něm chtít nějaké řešení. Žádost o názor a radu je občas v pořádku – dáváte tím najevo, že o jeho názor stojíte a berete ho vážně. Ale musí to mít rozumnou míru.

Pokládejte otevřené otázky

Vyhýbejte se uzavřeným a obecným otázkám, u kterých dítěti stačí odpovědět jedním slovem. Zkuste je formulovat jinak. Doptávejte se, aby muselo svou odpověď rozvést. Např.:

  • "Co se Ti dnešní den nejvíce povedlo?"
  • "Čím Tě rozzlobil ten spolužák?"
  • "Čemu v tom předmětu nerozumíš? "
  • "Jak vypadá to, že si ve třídě nerozumíte?"
  • "A co že jste se dnes po škole rozhodli jít do parku?"

Učte ho asertivním dovednostem

Naučte své dítě říkat „NE“

Je velmi důležité, aby umělo odmítnout něco, co opravdu nechce. Vysvětlete mu, že je v pořádku říkat: „Já nevím.“; „Já tomu nerozumím.“

Ubezpečte ho, že je v pořádku udělat chybu

A taky za ni přijmout zodpovědnost. Vysvětlete mu, že je v pořádku změnit názor. Důrazně mu opakujte, že nikdo nemá právo mu jakkoli ubližovat. A že požádat o pomoc není slabost.

Komunikace s vaším dítětem by neměla být monologem, ale společným dialogem. Dítě toho má na srdci spoustu, jen potřebuje důvěrný prostor, aby s vámi svůj život dokázalo sdílet.

Komunikace s vaším dítětem by neměla být monologem, ale společným dialogem. Dítě toho má na srdci spoustu, jen potřebuje důvěrný prostor, aby chtělo věci sdílet.

InstagramFacebook